Nacionální socialismus vznikl jako reakce a důsledky versailské smlouvy USA jež slibovali spravedlivé rozdělení uzemí, ale ve skutečnosti si z německa udělali dojnou krávu.
Vítězové německu zabavovali 2/3 plochy s nerostnými surovinami, plochy zemědělské. 12% území tvořilo 3/4 zásoby železa, 2/3 zinkové půdy, 26% černého uhlí, 17% osevních ploch pro obilí, 17% bramborových ploch.
Německo také muselo odevzdat všechny válečné lodě, zbraně, většinu železnic, vlaků, byla jim udělena pokuta (od níž z větší části poté odstoupili) a navíc museli podepsat smlouvu s prohlášením že jsou za celou válku odpovědní, jež také byla chráněna ústavou aby nikdo zasvěcený do budoucna nemohl tvrdit opak.
Ve výsledku již tak zdevastované německo nebylo schopné postarat se o své občany. V Německu byl hlad a lidé umírali jako mouchy, nebyla práce, zemědělci byli nuceni se zadlužit částkou s neuvěřitelně velkými DPH (cca. kolem 40%), což ve výsledku vedlo k tomu že spousta zemědělců přišlo doslova o půdu po nohama.
Peníze z daní nešli na obnovu země, ale na podporu komunistických stran jež vedli židé. Židé také byly zodpovědní za morální úpadek literatury. Drtivá většina židů psali literaturu nebo divadelní hry, kde byl zločinec morálně pozdvihován, vrach nebyl vinen. Byl vychvalován zločin. Rodina a manželství se zesměšňovali. Vycházeli sexuální a oplzlé plakáty. Velký díl na tom nesli židovští a spisovatelé a umělci jež byly zastánci kulturního bolševismu.
Nacionální socialismus s každým novým hlasováním získával stále nové členy. 14. září 1930 zaujímá druhé místo za sociálními demokraty.
V roce 1932 má Hitler 2/5 mandátů a to i přes všechhny překážky vládnoucí strany jako je zákaz veřejného vystupování Hitlera v některých městech, jsou vydávány zákazy nošení uniforem, úředníkům je odpíráno svolení přidat se k NSDAP, omezuje se svoboda tisku s cílem ukončit nepohodlné strany, podnikali se domovní prohlídků přívženců NSDAP a hledali se záminky k jejich zatčení za velezradu. Vrchní říšský soud žaloby prohlašuje za bezdůvodné.
Národní socialismus je spojení dvou politických sfér, levé a pravé, aby vytvořily jeden celek ve službě lidem. Levice to bude nazývat pravým křídlem a mýlí se. Pravý křídlo tomu bude říkat levičák a také se mýlí. Jedná se o třetí pozici, která se věnuje zlepšování stavu lidí. Otroctví těchto lidí. Ani jedna z roztříštěných stran neposkytuje nic, co by přesahovalo službu stejným loutkářům.
Německo realizovalo pláno jak zvýšit a zlepšit zemědělství - neúrodná půda se přeměněvola na pole nebo louky k pastvě, stavěli se dálnice, kopali se kanály k zavodnění vyschlích oblastí, bažiniy byly odvodněny, vznikali nové selské dvory.
Zatímco dříve vedli sedláci a řemeslníci nůzný život, neboť nebyly schopni uvést v soulad svůj příjem a výdaje nebyly. V odlehlých oblastí byl nedostatek zakázek a silná konkurence. K tomu sloužil zvláštní úřad jež sjednocoval všechny dělníky z vesnic do jediné skupiny. Díky tomu jsou schopni čelit konkurenci.
Všechny nákupy a objendávky jsou prováděny systematicky. Půda je systematicky přerozdělován dál aby z ní měl užitek jak jednotlivec, tak celý národ. Pokud má naopak řemeslník více půdy než skutečně může využít, je tato část půdy dána sedlákovy.
Hitler uvedl nový výchovných program. Hitler si byl dobře vědom důležitosti mládeže jako budoucnosti národa a uvedl do praxe nový výchovný program jež měl za cíl rozvíjet ducha, fyzickou zdatnost a zdraví.
Organizace se dělí na skupiny:
Dívky spadají do "Svazu německých dívek". Zásadou je že mládež vede mládež a ti nejlepší jsou vybrání za vůdce skupiny. Výchova probíhá na domácí půdě, na vandrech, v táborech a vůdcovských školách.
Jednou týdně se koná večírek, kde se zpívá, předčítá novela nebo historické pojednání s následnou diskusí.
Naopak tábory slouží k posilování těla a zocelení charakteru a odvahy. Na programu je sport, tělocvik a úvahy o nacionálně socialistických ideí, vandry a indiánské hry. Pro mládež z velkoměst se jedná o dobrou změnu.
V Hitlerovy mládeži neexistují žádné rozdíly, mezi bohatým a chudým, tyto hranice byly smazány.
Existují speciální školy, kde jsou vůdci školeni pro své povolání. Výuka obsahuje výuku praktických dovedností a řemeslech pod odborným dohledem.
Hitler udělal vše pro to aby se pro studenty stala škola domovem a ne vězením, kde školství z dětí vyrábí papoušky jako na dopravním páse.
Hitler jednou prohlásil že mládež musí být rychlá jako chrt, houževnatá jako kůže a tvrdá jako Kruppova ocel.
K výchově také slouží různě vůdcovský časopis "vůle a moc", jeden z nich také v rozhlasovém rádiu.
Tělocviku se věnovala jedna hodina denně a do osnov byla zařazena biologie a rasová nauka.
Univerzity jsou pro majetné zpoplatněny a pro chudé jsou zdarma.
Pracovní služba následuje vždy po škole a hitlerově mládeže. Po dosažení 18 let musí každý němec 6 měsíců na pracovní službu.
Zde panuje stejně přísná kázeň. Symbolem pracovní činnosti je lopata s dvěma zralými klasy. Pracovní činnost má za úkol zušlechťovat a zpracovávat půdu nebo přetvářet močály na ornou půdu.
Kromě toho že je pracovní činnost důležitá pro hospodářství považuje se také za morální a výchovný program. Zde se smazávají třídní rozdíly. Všichni zde slouží sobě a členů národu.
Na pracovní službu navazuje dvouletá služba v armádě. Po skončení služby, každý patří k SS a SA, ti však nejsou považování za nositele zbraní, to je určené jen armádě, námořnictvu a letectvu. SS a SA mají svůj historický význam za výmarské republiky, kde se tyto jednotky stavěli na odpor proti ozbrojeným komunistům a říšskému praporu (černá - rudá - zlatá). Dnes tyto jednotky slouží proti případnému vnitřnímu nepřítely, pokud by se nějaký objevil.
Německu po versailes chybělo tolik půdy, že se rozhodli zůrodnit i ty nejbídnější bažiny v úrodnou půdu. Němci nepracují jako otroci, ale pracují s železnou odhodlaností pro blaho celého národa.
V říši se zřizovali kurzy v rozsahu dvanácti dvouhodinovek, kde se vyučuje péče o kojence, vlastní zdraví, o nemocné, vedení domácnosti, výchově, vaření a šití.
Instituce nacionálněsocialistická liga (organizace „Matka a dítě”) žen připravuje matku na její úkol - poskytují poučení a péče než se dítě narodí, zčásti také poskytuje příležitost si odpočinout - k tomu sloužilo mnoho zotavoven.
Děti pracujících matek jsou opatrovány ve školkách, v obcích na venkově jsou zvláštní sklizňové školy.
Organizace také přispívá chudým rodinám finančními příspěvky, aby mohli lépe žít nebo si pořídit nábytek.
V německu byl zřízen „Ženský úřad pracovní fronty”.
Každá liga má podnikovou sociální vedoucí, jež dobře zná práci v dané továrně a stará se o zlepšování pracovního prostředí - např. lepší osvětlení, židle,... Tato organizace se stará o to, aby zde byl člověk středem úsilí - v továrnách nejsou hlavní věcí stroje, nebo zisk, ale je to lidská práce.
Ženský úřad také zavedl pomocnouo činnost - studentky na dobu tří týdnů nabídnou k vystřídání tovární pracovnice - ty během té doby mohou díky organizaci „Radost k síle” využít zájezd, nebo využít jednu ze zotavoven popřípadě se mohou lépe věnovat své domácnosti a dětem.
Svaz německých dívek pracuje při škole. Po školní docházce mají dívky právo nastoupit do pracovní služby pro děvčata. Ta je dobrovolná s vyjímkou těch, kteří chtějí studovat. Na 6 měsíců ve věku 17 - 25 let. Zde se sejdou dívky ze všech tříd a oborů - písařky, švadleny, učitelky,...
Pracovní síly se nacházejí v nových osadách nebo tam, kde to mají obyvatelé těžké. Ženy z pracovní služžby jim pomíhají okopávat brambory, pečují o zvířata, hlídají děti,...
V Elbingu stojí každý dělnický dům 5000 marek se 4 pokoji, kuchyní a zahradou. Dělník si může vzít půjčku, kterou za výhodných podmínek splácí. Obyvateli jsou dělníci a níže postavení zaměstnanci.
Hitler sám byl umělec a jeho touha se vtiskla osobního rázu. Ve velkoměstech vznikali monumentální stavby s určitým významem, státní a průmyslové budovy, na okraji obcí vznikají nová sídliště, vilová města a dělnické byty. Vznikaly obrovské amfiteátry, kamarádské budovy, domy pro hitlerovu mládež a školní budovy.
Peníze v německu se nehromadí v bankách, ale obýhají, vytvářejí nové hodnoty, práci a obživu a poté se v podobě daně vracejí státu. Skutečná hodnota je práce.
Domy měli svoje svojí vnitřní i vnější harmonii a vše bylo vkusně postavené a navržené, tak aby to zapadalo do prostředí.
V umění je zakázaná negerská a „asfaltová” kultura, která v tisku, rozhlase divadle a filmu hrála s nízkými lidskými pudy a útočila na manželství, rodinu, právo (kde pachatel byl oběť), historii nebo kde se objevoval zločin - 97% všech těchto děl tvořili židé.
Všichni umělci spadají pod Říšskou kulturní komoru, jež se dělí do 7 dílčích komor - pro literaturu, tisk, rozhlasm divadlo, hudbu, výtvarné umění a film. Všechny tyto komory mají za úkol rozvíjet německou kulturu, mezi něž patří rozvoj a finanční podpora začínajících spisovatelů, umělců,...
Každá rok probíhá „týden německé knihy”, který veřejnost upozorňuje na hodnotnou literaturu. Komorra pro hudbuu pořádá koncerty a hudební týdny, nese náklady na tisk hodnotných kompozic.
Říšská kulturní obec poskytuje dělníkům a zaměstnancům velmi nízké vstupné. Toto není výsada jen velkých měst, ale i odlehlých vesnic kam v autobusech jezdili putovní divadla, kde hráli v upravených stodolách, barácích nebo hostinstvích.
Goebbels zakázal kritiku neboť ta ve své podstatě byla překroucena a nahradil jí uměleckou zpávou, jež musí být podepsána svým vlastním jménem bez jakékoliv anonymity. To má za úkol uchránit mladé a nezkušené talenty před domýšlivou a lehkovážnou kritikou.
Až do roku 1933 vládla svoboda tisku, což mělo negativní vliv, neboť novinářem se mohl stát každý, bez toho aby uvedl svoje pravé jméno, Často se stávalo, že noviny vydali článek u něhož použili falešné jméno známého poslance. Politické směry se ve svých novinách navzájem pomlouvali a vydávali lži.
Noviny veřejnosti servírovali lži, pomluvy a nepodložené podezření... Hitler tomuhle stylu zasadil ránu, tím že nechal vytvořit Říšskou tiskovou komoru, jež sdružovala všechny redaktory, vydavatel i prodejce novin (a všechny osoby zabývající se výrobou a distribucí).
Redaktorem se mohl stát jen ten kdo dovršil 21 let, má německou příslušnost, nebyl zbaven práv a je způsobilí zastávat funkci ve veřejných úřadech a dostatečné odborné vzdělání a pokud je ženatý, musel mít árijského partnera. Takový redaktor je zodpovědný za to že všechno co se tiskne jeho jménem je kriticky ověřeno a je to podle pravdy.
Nesmělo se tisknout nic co by mohlo oslabit vážnost německa a vůle jeho národa. Bylo také zakázáno vydávat články, jež by napadalo náboženské cítění druhých, co by protiprávně poškozovalo čest občanů a nic co by bylo proti dobrým mravům.
Noviny už nemají odpovědného redaktora, ale musí se i uvádět celá redakce v každím výtisku. Anonymní skupiny kapitálové společnosti žádné noviny vydávat nesmějí. Odstraněn byl bohatě bulvárně bohatý tisk.
Tato reforma očistila novinařinu od soukromých účelů a podpořila smysl pro povinnost, pravdu a odpovědnost. Hlavně levicově liberální a marxistický tisk napadal německý tisk a napomáhal k pádu národního odporu za kterým stála většina národa.
Německo z tohoto důvodu muselo přejít k takto dočasné cenzuře. V mnoha novinách bylo zesměšňováno náboženství, rodina, byly předkládány lži, pomluvy a manipulace.
Porodnost za první a po druhé světové válce znepokojivě klesla na polovinu. Zatímco dříve byla norma 2 děti, v době vpádu to bylo jen jedno (německý národ pomalu vymíral). Hitler si byl vědom důležitosti postarat se o svůj germánský kmen a proto se kromě zlepšení životních podmínek taky postaral o finanční výpomoc.
Vláda poskytovala výhodné tzv. „manželské půjčky” pro ty co se chtěli vdát nebo oženit ve výši 1000 marek. Při narození prvního dítěte se smaže 25% půjčky a při čtyřech dětí je celá půjčka splacena. Rodiny s dětmi navíc měli i další výhody jako například menší daně, slevy při cestách, železnicí, další finanční podpora při výstavbě nových domů. (Pozn.: O takovýchto výhodách by si i dnes u nás v ČR mohl cikán jen zdát a to si dnes žijou lépe než rodiny ze střední třídy.)
Změny se týkali i rasové politiky. Na výživu duševně nemocných se dosud investovali 4 marky, kdežto na zdravé jedince jen 2 marky. 14. července 1933 byl vydán nový zákon, jenž zakázal jedinci s dědičnými chorobami jako jsou slabomyslnost, epilepsie, slepota, hluchota, tělesná deformace se rozmnožovat. Takto nemocným lidem byla provedena sterilizace, která oproti kastraci znamenala pouze proříznutí nebo podvázání vývodných cest pohlavních žláz. Sterilizace se uskutečnila pouze po přezkoumání dvěma lékaři a jednoho soudce. Kastrování (odstranění pohlavních žláz) se provádělo jen u těžkých zločinců proti mravnosti (pedofylové, homosexuálové,...). Zákon měl také své opodstatnění v tom, že tito jedinci se rozmnožovali rychleji.
Toto bylo zavedeno i v jiných zemí jako je USA už dávno, akorát s větší agresivitou, kde byly kastrování i ti co byly politicky nekorektní, neposlušní nebo ti co se dopustili zločinu proti státu... - s tím, že kastrována byla celá větev, což většinou znamenalo vyhladit intelektuální menšinu, jež se odmítla podmanit státnímu útlaku a teroru. Hádejte kdo za tím vším stál... - ano byli to Rothschildové.
O dva roky později byl vydán zákon zakazující sňatek s osobou, jež trpěla nakažlivou chorobou (jako je AIDS).
Na toto existují ve všech městech a venkovských obcích zdravotní úřady, jež mohou vystavit a nebo odmítnout vystavení osvědčení o způsobilosti k manželství.
Tak jako se zušlechťuje osivo křížením, tak chtěl Hitler napomoci přirozeně zušlechtit i germánskou rasu.
Před nástupem Hitlera k moci měli v Německu vážný problém s homosexuály, znásilňováním dětí a vykořisťováním spolu s prostitucí. Nebylo neobvyklé, aby někdo šel do nevěstince a koupil si na noc matku a její děti. Hitler to všechno zastavil. Což je důvod, proč mají lidé rádi, lidi jako byl Hitler. Vědí, že jediná věc, jediný člověk, který zabouchl dveře před svými kecy, byl Hitler a německý lid.
V roce 1935 se rozlišují občané na říšské občany a státní příslušníky. Státní příslušník je ten, kdo patří pod ochranný svazek Německé říše a zvlášť se k tomu zavazuje. Říšským občanem je pouze státník německé nebo druhové příbuzné krve. Pouze říšský občan má práva volit a zastávat místa na veřejných úřadech.
Za druhové příbuzné se nepovažují židé, cikáni a negři. Podle zákona byli propuštěni všichni židé, jež zastávali nějakou funkci v úřadech. Těmto židům byl vyplácen důchod i přez to, že zatím nebyli v důchodovém věku. Židovsští vojáci dostávali důchod v plné výši svého platu a to až do důchodového věku, kdy jim byl vyplacen normální důchod.
Další skupinou jsou míšenci - za žida je považovaný každý, kdo má mezi prarodiči z otcovi a matčiny strany tři čisté židy. Ten kdo má méně je považován za míšence. Míšenci mají stejné postavení jako čistokrevní němci, avšak podléhají určitým omezením a nemají přístup do žádných úřadů a nemohou se stát členy NSDAP, ale hospodářský a obchodní život jim je umožněn.
Zákon o německé krvi zakazuje pohlavní styk mezi židy a němce. Pro míšence toto neplatí a je jim umožněno se rozptýlit v německém národu.